Čaj na moři

Tolik poptávaný čaj se mohl do Evropy dostat jedině dvěma způsoby. Jak karavany, které putovaly přes nekonečné asijské pláně, horstva a rozvodněné řeky, tak námořní přeprava musela překonávat úskalí uskladnění drahocenné komodity, tak problémy s dopravou. Karavany čelily nájezdníkům a lupičům, lodě pirátským útokům a mořským bouřím.

Námořní trasy čaje

Z moře byla Čína přístupná z několika stran. Rozhodujícím faktorem v tomto případě hrála překvapivě roční doba, v níž mělo k obchodu dojít. Tržní ekonomika má téměř nekonečný arzenál možností, jak se dále rozvíjet a díky tomu pohání dopředu nejedno odvětví. Díky čajovému obchodu s Čínou byly zkonstruovány nové typy lodí, které si dokázaly poradit nejen s mořskými nástrahami, které jim do cesty postavilo počasí, ale i poměrně složitou geografií moří obklopujících Čínu. I dnes jsou Jihočínské, Východočínské a Žluté moře komplikovanými celky, což s chutí využívají moderní piráti. Kapitáni lodí v 19. století využívali přímou cestu čínskými vodami, aby se pokud možno vyhnuli silným jiho-západním větrům, které v takovém případě odnesly loď do Tichého oceánu. Pokud se tak stalo, kapitáni museli nabrat kurz k východnímu pobřeží Tchaj-wanu (slavnému čajovému ostrovu Formosa) a námořní cestou na východ od Filipín doplout kolem ostrova Timor do Indického oceánu. V případě nepříznivého počasí byla tato Východní trasa navzdory své délce výrazně rychlejší. Slavné jiho-západní větry, které „strhávaly“ lodě na jejich plavbě čínskými vodami zůstávaly typickou námořní překážkou, která ztěžovala obchod i bezpečí čajového nákladu a životy posádek. Kapitáni, kteří čelili této pasti čínské námořní trasy, v podstatě nezbývalo nic jiného, než čekat na změnu směru větru na jiho-východní…

Další možností byla plavba podél čínského pobřeží, která využívala větrů přicházejícím v noci z pobřeží a nesoucí lodě dál na jih.

Třetí trasa využívala Lombocký a Sundský průliv – tato trasa je posetá ostrovy a navzdory své komplikovanosti a vysokým rizikům ztroskotání byla de facto nejvyužívanější.

Čajový klipr

Až do poloviny 19. století trvalo obchodním lodím plujícím z Číny obvykle 12 až 15 měsíců, než připluly do Londýna. Rejdaři si uvědomili, že charakter námořní trasy spolu s vlastnostmi čajových nákladů vyžadují jinou konstrukci lodí a přišli s novým typem. Odlehčili původně používaná plavidla a navrhli „čajový klipr“.

Tato rychlá plachetnice je typická svou - v poměru ke své délce – štíhlostí a ostrou přídí a jménem, který poukazoval na „rychlost blesku“. Vše bylo podřízeno účelu lodě: rychlé přepravě a to i na úkor nosnosti (při ideálním rozložení váhy však měl vyšší nosnost nákladu než jeho předchůdci). Fantastické vlastnosti šité přímo na míru, které potřebovala Velká Británie na rychlý kontakt se svými koloniemi a k efektivnímu čajovému obchodu. Klipr se stal nejpoužívanějším typem lodi i na trase mezi Evropou a Amerikou a v amerických námořních vodách (přeprava mezi New Yorkem a San Franciskem nebo v době Zlaté horečky v Kalifornii).

Konstrukce čajového klipru znamenala revoluci v obchodu s čajem. Délka trasy byla zkrácena na polovinu! Nejslavnějším čajovým kliprem se stal Cutty Sark, který sice převážel čaj jen osmkrát, ale je zakonzervovaný jako muzejní exponát v londýnském Greenwichi. Název lodi, stejně jako vyobrazení na přídi, je inspirováno básní Roberta Burnse o mladé čarodějnici v krátké košilce (cutty sark).

Čajový závod

Nový typ lodě přinesl i každoroční napínavé povyražení – čajový závod. Každý rok klipry závodily na trase z Číny do Londýna, která jako první přiveze na londýnskou čajovou burzu první sklizeň čínského čaje. Stala se z toho velkolepá soutěž s nesmírnou prestiží. Závod začal v Perlové řece v Číně, vedl čínskými moři, Indickým oceánem, kolem jiho-afrického Mysu dobré naděje a na sever Atlantickým oceánem do Lamanšského průlivu a řekou Temží. Výhra patřila tomu, kdo jako první vyložil náklad v docích. Ačkoli trasa vedla přes půl světa, mistrovství posádek bralo dech: první a druhé místo se většinou počítalo v řádech minut!

Nejslavnějším a nejnapínavějším závodem se stal ročník 1866 s fantastickým finišem v samém závěru plavby – trasu dlouhou 16 000 námořních mil klipry urazily za 99 dní. Tohoto slavného ročníku se zúčastnily klipry Fiery Cross, Ariel, Serica a Taeping. Byl to famózní závod, který trval víc než tři měsíce: vyčerpané posádky vpluly do Lamanšského průlivu bok po boku a závod se rozhodnul prakticky až na řece Temži! Do doků se podařilo jako prvnímu vplout klipru Taeping, ale posádka Arielu se překonala a vyložila náklad dřív … Cena tak byla nakonec rozdělena, protože čistý časový rozdíl byl po 99 dnech závodu pouhých 8 minut!

V 70. letech 19. století začaly být klipry nahrazovány moderními parníky a éra čajových kliprů, štíhlých plachetnic, které přivážely čaj a sny o Orientu naneštěstí skončila.