Cesty čaje III.

Ačkoli se cestou čaje nedováželo hedvábí, brzy se pro svůj mimořádný hospodářský i kulturní význam v čínských dějinách, začala nazývat „jižní hedvábná stezka Číny“. Překonat horstva Hengduan bylo velmi namáhavé. Trasa cesty čaje, která začala v jihozápadní Číně v provincii Sichuan a vedla přes Luding a Batang do Lhasy, byla delší než 2.300 kilometrů. Karavany ji dělily na šest etap, přičemž jedna vedla přes 50 říčních brodů, 15 lanových mostů, 10 pevných mostních konstrukcí a 78 hor v nadmořské výšce 3.000 metrů. Je pochopitelné, že cesta čaje byla jednou z nejobtížnějších tras světa, s extrémně proměnlivým počasím a prudkými teplotními rozdíly. Uvědomme si, že tato etapa byla jen částí cesty čaje na trase ze Sichuanu do Indie…

Cesta čaje – cesta dávných civilizací

Podle posledních archeologických výzkumů se zdá, že cesta čaje byla využívanou trasou již dávnými civilizacemi. Národy žijící v oblastech dnešního Tibetu, provincie Yunnan a Sichuan byly ve styku už za dynastie Shang (1600–1100 př.n.l.) a Zhou (1100–256 př.n.l.). Nicméně záznamy nám poskytuje až období dynastie Tang (618–907 n.l.). Tibetská aristokracie začala pít čaj za vlády krále Chidusongzan (676-704). Z této doby se nám zachovala kniha Moře nesmrtelnosti, v níž najdeme hodnocení čajů podle kvality. Z dalšího pozoruhodného záznamu se dozvídáme o návštěvě vyslance čínského císaře u tibetského krále. Vyslanec nabídnul králi horký nápoj. Král se zdvořile zeptal, co je to za tekutinu a vyslanec odpověděl, že jde o čaj s tím, že tento nápoj tiší žízeň a nervozitu. Král odvětil, že Tibet již čaj zná. Bezpochyby šlo o výměnu lehkých zelených čajů za silné čaje typu Puerh. I když se pro způsob života Tibeťanů víc hodil Puerh díky propojení s jihozápadní Čínou brzy objevil i čaje Yunnanu jako Yunnan Yin Zhen King, Yunnan Mao Jian, Yunnan Mao Feng nebo Yunnan Cui Ming. Oblast Yunnan je pro čajovníky skutečně domovem. V roce 1949 vědci zjistili, že mnohé z divoce rostoucích čajových stromů jsou staré více než tisíc let. V průběhu let se poptávka po čaji v Tibetu zvyšovala a tím vzrůstal i význam cesty čaje, což přirozeně vedlo k větší pozornosti věnované této trase nejen ze strany obchodníků a státních autorit, ale i nájezdníků a lupičů. Během dynastie Song tento problém přerostl do rozměrů, kterými se museli zabývat úředníci na státní úrovni. Císařský dvůr si v této souvislosti vyžádal velký počet válečných koní z Tibetu na obranu proti útokům ze severu. Máme k dispozici záznamy, které datují a popisují, jak se čínský císařský dvůr připravoval na každoroční velkou zásilku čaje do Tibetu, výměnou za jejich výborné válečné koně.

Z jedné studie vyplývá, že za jeden rok se mohlo směnit až 20.000 tibetských koní za vynikající čínský čaj. V době dynastie Song (960-1127) se roční produkce čaje z oblasti Sichuan pohybovala okolo 15.000.000 kg a podle záznamů víme, že celá polovina byla prodávána do Tibetu …

I následná dynastie Juan (1271-1368) věnovala náležitou pozornost obchodu s čajem. Zpočátku byl čaj prodáván prostřednictvím vládního úřadu, ale později se systém rozvolnil a obchody byly uzavírány mezi samotnými kupci.

Zlaté období cesty čaje

Éra největší prosperity cesty čaje nastala za dynastie Ming (1369-1644). Císařský dvůr zřídil úřad, který měl na starosti přípravu čaje a převzetí odpovídající kvality koní. Čaje byly přísně roztříděny podle jakosti a stejně tak přísná měřítka určovala i hodnotu koní. Podle vládního nařízení musel být předvedený kůň přesně posouzen a podle toho příslušný úředník vypočítal úměrnou hodnotu čaje. Tento čajový obchod byl velmi striktní. Díky kontrole nad čajovým obchodem si dynastie Ming udržovala nebývalou politickou moc nad tibetskými vůdci a lámy. Kumulaci bohatství Číny již nemohlo nic ohrozit …

Kam dál?

• Cesty čaje I.
• Cesty čaje II.